01x02 Resurrection

V tomto článku bych se chtěl omluvit všem, kteří po dlouze očekávaném comebacku a nasazené laťce z minulého článku marně vyhlíželi nový příspěvek. Předevšim se omlouvám těm, kteří museli strávit pár dní na nemocničním lůžku kvůli zánětu karpálního tunelu kvůli nepřestávajícímu klikání na tlačítko F5 a těm, kteří museli být hospitalizováni z důvodu epileptických záchvatů zapříčiněným častého obnovování hlavní stránky mého blogu.

Jelikož mi psalo mnoho z Vás, kdy už příjde další článek a mnozí mě nevrle zastavovali na ulici a nutili mě zasednout za stůl a oprášit prostředek zvěčnění mých múzou opitých slov a nápadů, klávesnici, myslím si, že všem dlužím vysvětlení této časové prodlevy.

Jistě každý z Vás zná ty momenty v životě, kdy vám prostě karma nepřeje, nedaří se vám nic a paní štěstěna vás nepodrží ani v jedné důležitě chvíli. Ženy těmto momentům říkají různě – perioda, měsíčky, krámy, akt boží msty, rudá armáda, red hot chilli peppers, ein roter Laden, červený trpaslík, nebo krvavá lázeň. Přesně tyto momenty mě potkaly v posledních dnech. V mých snech jsem se viděl na oprátce, na hraně mrakodrapu, na koncertu Ivety Bartošový, ve středu bukkake kruhu, v posteli s Justinem Biebrem a v ringu s Rockym Balboou. Všechny tyto okolnosti mě donutili zapomenout na chátrající blogísek a soustředit se na udobření si boha a čekat na návrat mého ztraceného štěstí.

Abych přecejenom podal doklad o tom, co jsem v posledních dnech dělal a neochudil Vás o mé soukromí, dovolil jsem si přidat pár fotek z osobního alba.

Tímto také doufám, že mě již nepotká další podobné období a budu mít volné pole působnosti, jak zaplácnout internet a svůj čas, abych do Vás nutil své nepodstatné, neopodstatněné a zbytečné hovna.

XOXO, kabísek